Namaluj mi beránka planetku!

Šustění papíru, cvakání nůžek, míchání barev a soustředěné výrazy. Ne, nepředbíháme a neposíláme žáky zpátky do školních lavic, to jen čtyřicítka dětí z příměstského tábora v Dolní Čermné usilovně ztvárňuje své představy o životě na vlastní planetce.

A tak se pastelky, fixy a vodovky ani na chvíli nezastaví a za bouřlivé diskuze o vesmírných vodopádech a stavu beztíže dostává hlavní slovo fantazie. Když už nestačí štětce, přichází na řadu vlastní ruce. „Když smíchám všechny tyto barvy, vytvoří mi to takovou krásnou hnědou,“ popisuje svou tvorbu sedmiletá Bára a zároveň vyjadřuje obavu, zda se prstovými barvami smí malovat i dlaní.

S různorodými výtvarnými technikami děti seznamuje grafička Petra Vávrová, které se zde na Orlickoústecku podařilo propojit svou vazbu na rodný kraj s nedávným pracovním počinem. Pro Papírny Brno totiž vytvořila speciální edici a sešity s kosmickými motivy přivezla dětem na tábor jako odměnu za odvedenou práci. Děti tak byly i jedněmi z prvních recenzentů vesmírné limitované série, která míří do obchodů pod značkou Paper Factory.  „Mně se nejvíce líbí modrá planeta na tom modrém sešitě. Teď ji zkusím nakreslit,“ má jasno pětiletá Adélka genderovým stereotypům navzdory a hned se pouští do práce, zatímco skupinka kluků pečlivě vybírá z hromádky sešitů vyzdobených vesmírnými tělesy ty, jež se k nim dle jejich vlastního názoru hodí víc. „Modrou! Beru modrou! Chce někdo fialovou, holky? Žluté už nejsou!“ hlásí Tomáš frontě nedočkavých zájemců.

Do noty dnes Petře a jejímu týmu z brněnských papíren, který na místo přijel vyzbrojen arzenálem výtvarných potřeb, hraje i letošní táborové téma. Děti totiž jejich dobrodružstvím provází postava malého prince ze stejnojmenné Saint-Exupéryho knihy. „Malý princ je velmi inspirující a zároveň nabízí mnoho témat, která se dají rozvíjet i s dětmi. My jsme to pojali jako létání po planetkách a každý den děti objevují něco nového,“ představuje průběh tábora organizátorka a hlavní vedoucí Tereza Hamplová a dodává, že velkým pomocníkem a zároveň průvodcem je loutka malého prince: „Ty nejmenší děti ještě nejsou schopné vnímat ten samotný příběh malého prince, pro ně je tady loutka takovým motivačním prvkem. Se staršími dětmi jsme si povídali o lišce, o růži a podobně. Snažíme se jim prostřednictvím her předat hodnoty, které v tom příběhu jsou.“

Desetiletý David patří k těm, kteří poselství příběhu rozumějí, asteroid s nicneříkajícím názvem B 612 se mu však zdá jako bydliště sympatického hrdiny nedůstojný a málo zábavný, přestěhuje jej proto na planetku vlastní – duhovou. To stejně stará Nela se dělí o svou planetku s kamarádkou Katkou: „Naše planeta je z půlky cukrová a z půlky taková šílená. A napříč teče čokoládový vodopád,“ ukazuje společné dílo Nela a Katka upřesňuje, že jejich planeta se jmenuje Cukrostromka a je velká přibližně jen jako lízátko.

„Jedním z leitmotivů Malého prince je ustavičné střetávání se dětského a dospěláckého pohledu na svět. Dětská fantazie je bezbřehá a fascinující a já věřím, že jsme my dospělí dnes udělali krůček k tomu, abychom

se vyvarovali chyb, které odradily od malování malého Saint-Exupéryho,“ odkazuje grafička Petra Vávrová na první kapitolu Malého prince.